Začarovaný kruh... - Roztržka ve společenské místnosti

Katiin stav byl mnohem horší, než si Tara zprvu myslela. Hned na druhý den ji museli odvést do nemocnice u sv. Munga a zdálo se, že tam ještě nějakou tu dobu zůstane. Victoria byla stále zdrcená stejně jako v den, kdy se tato událost stala. Na škole zavládl zmatek a nikdo nic přesného nevěděl a kdo věděl, nesměl nic prozradit. Tato nevědomost vedla ke vzniku různých naprosto nepodložených fámů.
Tara stále nemohla pochopit, proč Draco udělal něco takového. Co ho vedlo k tomuto jednání. Od incidentu se mu vyhýbala ještě víc, jak před tím. O to více se ale Draco snažil s ní mluvit. Vždy, když měl příležitost, pokoušel se s ní navázat rozhovor, ale Victoria jej vždy odbyla a okamžitě odešla. Cítila se podvedená a zároveň zklamaná. Vyhýbala se všem místům, kde mohla předpokládat, že tam narazí na Draca. Samozřejmě kromě hodin, které musela přetrpět stále v lavici za ním.

V předvečer před famfrpálovým zápasem se rozhodla, že raději zaleze do společenské místnosti, tím se vyhne Malfoyovi, který má v zápase hrát. Seděla v křesle a pozorovala své spolužáky, kteří proudili místností z pokojů směrem k průchodu ven na chodbu. Bylo na první pohled patrné, že se bude hrát famfrpál. Většina studentů měla různé transparenty a další předměty, které jasně naznačovaly, kterému týmu fandí. Všude se odrážela zelená a stříbrná barva. Ozýval se nadšený křik Zmijozelských studentů.

Tara se zabořila ještě více do křesla a pohlédla do plamenů v krbu. Po tváři se jí skoulela slza. Nechtěla brečet, ale poslední dobou to byla jediná činnost, kterou prováděla kromě toho, že jedla, spala a pokoušela se učit. Vždycky byla silná, vždy dokázala překonat různá úskalí, až na smrt otce, přes kterou se nikdy nepřenesla už kvůli její matce, kterou tato tragedie skutečně tvrdě zasáhla. Ale tohle bylo něco jiného. Nikdo neumřel, Katie s největší pravděpodobností bude v pořádku a poměrně brzo se na tento incident zapomene. Jenže ona se cítí, jako by se stala neskutečná tragedie. Svým způsobem se také stala. Toužila Dracovi všechno odpustit, ale nedokázala to, nemohla dělat, jako by se nic nestalo. V této chvíli by dala cokoli za nevědomost. Mohla by dál spokojeně žít a starat se jen o to, kvůli čemu sem přišla.

„Ahoj Taro!“ zvesela na ni zavolal Blaise Zabini, který se usmíval od ucha k uchu a posadil se do vedlejšího křesla.

„Zdravím,“ trochu sklesle odvětila, ale pokusila se o úsměv.

„Jsi v pořádku? Poslední dobou vypadáš smutně!“ staral se Zabini.

„Ne, všechno je v pohodě.“

„Tak to určitě jdeš s náma fandit Zmijozelu,“ nadhodil a poopravil si zelenou čepici s vyšitým Znakem Zmijozelské koleje.

„Promiň, ale dnes se mi nechce, ještě se musím učit,“ vymýšlela výmluvy.

„Hloupost!“ zaprotestoval Blaise, chytil Taru za ruku a pokusil se ji vytáhnout z křesla.

„Ne, já vážně nepůjdu!“ bránila se Tara, ale zatím se jí nepodařilo vymanit ruku z jeho sevření.

„Tak pojď a nenech se přemlouvat!“ medově pronesl a věnoval Taře úsměv. Stále ji však držel za zápěstí, i když už Victoria dávno stála na nohou.

„Okamžitě ji pusť!“ rozkřičel se Draco, který právě sešel z chlapeckých ložnic. Zabini se otočil směrem k Malfoyovi, ale Victorii stále držel za ruku. „Neslyšel jsi? Říkal jsem, ať ji pustíš!“ štěkl po něm ještě jednou.

„A proč bych měl?“ provokoval Blaise a stále držel Taru za ruku. Ta však neváhala a rychle se mu vymanila ze sevření.

„Příště ji nech být!“ vyhrožoval Draco.

Kolem se utvořil kroužek zvědavců, kteří vyčkávali, co přijde.

„Nebo co?“

„IMPEDIMENTA!“ vykřikl Draco kletbu, ale Zabinimu se ji podařilo odrazit.

„Přestaňte!“ zaječela Tara a pokusila se vytrhnout Zabinimu hůlku z ruky, ten ji však odstrčil stranou.

„Říkal jsem ti, ať se jí nedotýkáš!“ zařval po Zabinim Draco a vyslal další kletbu.

„TAK DOST!“ sykla Tara, ale nebylo to k ničemu platné. „Nech toho! A uvědom si, že jen já rozhodnu, kdo se mě dotkne byť jen konečkem prstu a kdo ne! A ty to rozhodně nejsi!“ ječela na Draca a toho využil Blaise, poslal proti němu kletbu a ta jej zastihla nepřipraveného. Zasáhla Draca přímo doprostřed hrudi a odhodila jej skoro přes celou místnost, kde dopadl na jeden ze stolů, který náraz nevydržel a rozbil se.

„Pane bože!“ vyjekla Victoria a rozeběhla se směrem k Dracovi. Vrhla se k němu na zem a když zjistila, že je v bezvědomí, vzala jeho hlavu do rukou a pokoušela se ho probrat: „Prober se, Draco! Slyšíš? No tak se prober… Prosím!“

Kroužek spolužáků se ještě zúžil, všichni zvědavě nakukovali a snažili se zjistit, co se děje. Davem se prodrala Pansy, klekla dolů k Dracovi a začala ho objímat.

„Zbláznila ses! Chceš mu ještě něco udělat, když ho tak mačkáš!“ vyjela po ní Tara.

„Nestarej se a zmiz, nemáš tu co dělat!“ štěkla po ní Pansy a stále doslova drtila Draca v náručí.

Tara se raději nechtěla hádat. Vstala, a když zjistila, že nikdo z přihlížejících se ani neuráčil zavolat pomoc, vydala se ven ze společenské místnosti. Cestou ještě zavadila zrakem o Zabiniho.

Vyběhla na chodbu a zamířila si to přímo ke kabinetu profesora Snapea. Ani se neobtěžovala zaklepat a rovnou vrazila dovnitř. Snape se prudce otočil a vztekle odtušil: „Nikdo vás neučil klepat?!“

„Pane profesore, jde o Draca!“ zadýchaně pronesla, nedokázala toho říct víc, potřebovala znovu chytit dech.

„Co se stalo!“

„Potřebuje na ošetřovnu. Zabini…“ nedokončila větu, Snape už byl na cestě do Zmijozelské společenské místnosti. Rychle utíkala za ním.
Draco stále ležel v bezvědomí mezi troskami stolu a Pansy ho pořád objímala.

Snape vrazil do místnosti: „Okamžitě se rozejděte!“ zavelel a pokoušel se projít hloučkem studentů, kteří se rychle začali rozcházet. „Zabini, vy tu zůstaňte!“ křikl ještě ze Blaisem, který se chystal opustit místnost.

Snape se konečně dostal až k samotnému Dracovi. Rychle ještě vynadal Pansy za to, že jej takhle objímá, i když třeba může mít zlomená žebra. Nakonec Pansy vyhodil z místnosti, protože nebyla ochotna akceptovat Snapeovy příkazy.

„Vy dva tu zůstaňte a počkejte na mě!“ rozkázal během toho, co zvedl opatrně Draca ze země a odešel s ním na ošetřovnu.

Místnost byla úplně prázdná, až na Victorii a Blaiseho, kteří nehybně stáli a koukali se směrem k průchodu ze společenské místnosti. Tara se roztřeseně posadila, až teď jí pořádně došlo, co se stalo. Nebylo to sice nic vážného, ale Taře to stačilo na to, aby se o Draca bála.

„Promiň. To jsem nechtěl!“ omlouval se Zabini, na němž bylo vidět, že toho lituje.

„Hm… nechtěl…“ nepřítomně odvětila a hleděla do plamenů v krbu.

Zůstali tam sami ještě minimálně deset minut. Ostatní studenti hned po incidentu odešli na famfrpálové hřiště, kde asi před pěti minutami začal zápas Zmijozelu proti Nebelvíru.

Když se Snape konečně vrátil, vyskočila Tara z křesla a s obavami vydechla: „Co je s Dracem? Bude v pořádku?“

„Není to tak zlé, má sice nalomených pár žeber a pravděpodobně otřes mozku, ale bude v pořádku,“ chladně odpověděl na otázku. Taře se značně ulevilo, ale zranění, která utrpěl, se jí stejně vůbec nezamlouvala.

„To je dobře!“ oddechl si Zabini.

„Teď mi laskavě vysvětlete, co se tady stalo!“ vztekle pronesl Snape a provrtával oba zlostným pohledem. Tara mlčela, nevěděla, kde by měla začít.

„Vyprovokoval mě, ale nechtěl jsem, aby se to stalo!“ přiznal se Zabini.

„Ale stalo se!“ sykl Snape. „Čím vás vyprovokoval?!“ vyzvídal dál a vypadal pořád stejně naštvaně.

„Ehm… on…“ koktal Zabini.

„Dělejte, nemám na vás celý den!“

„Řekl mi, abych se nedotýkal Tary.“ vyklopil to všechno a Tara po něm vrhla vzteklým pohledem, a pak se podívala provinile na Snapea.

„To jsem si mohl myslet, že je v tom ženská,“ spíše sám pro sebe konstatoval Snape a otočil se k odchodu.

„Pane profesore, smím jít za Dracem?“ ještě za ním zavolala Victoria.

„Dělejte si co chcete!“ rychle ji odbyl. „Nezapomeňte s sebou vzít Zabiniho, slečno Lowryová, aby se o vás mohli porvat podruhé,“ vztekle sykl a odešel.

„Já… to je tvoje chyba!“ štěkla po Zabinim a zamířila na ošetřovnu.
Madam Pomfreyová však Victorii odmítla k Dracovi pustit pod záminkou, že musí odpočívat. Ať se Tara snažila sebevíc, nebylo jí to nic platné, a tak nakonec ustoupila a odešla zpět do společenské místnosti, která už byla opět plná studentů. Na jejich tvářích bylo patrné, že Zmijozel opět prohrál. Tím lépe, stejně teď nemá náladu na rozjásané davy.

Druhý den hned po vyučování zamířila na ošetřovnu. Doufala, že ji tam tentokrát Poppy pustí. Chvíli stála na chodbě a váhala, jestli má vejít. Nakonec se odhodlala a potichu vstoupila dovnitř. Zamířila si to k poslední posteli, která byla zatažená plachtou, když už byla Tara tak blízko, že viděla za plachtu, zasekla se vprostřed pohybu a zírala na Draca, který seděl na posteli a objímal Pansy.

„Asi ruším,“ tiše pronesla a zatvářila se sklesle. Draco vzhlédl, a když zahlédl Taru, Pansy doslova odstrčil. „Myslím, že půjdu,“ pronesla a otočila se k odchodu.

„Ne, počkej!“ křikl za ní Draco, kterého už však Pansy zase objímala s vítězným úsměvem na rtech.

Tara vyšla z ošetřovny a cestou si nadávala, jaký není idiot a jak si jen mohla myslet, že snad Dracovi není úplně lhostejná.

Procházela chodbou, když ji zastavil Harry: „Ahoj Victorie.“

Tara se otočila a pohlédla na Harryho: „Ty? Co chceš!“

„Já… jak se máš?“ chodil kolem horké kaše.

„Určitě jsi mě nezastavil, aby ses zeptal, jak se mám. To tě ani zdaleka nezajímá!“ odsekla Tara.

„Ehm…“ vydechl Harry a nevěděl, jak dál.

„Tak vyklop, co chceš!“

„Fajn… Je pravda, že je Draco na ošetřovně?“ tázal se přímo.

„Sakra, co je ti do toho?!“ štěkla po něm Tara. „Stejně je ti úplně jedno, co s ním je, tak proč bych ti to měla říkat?“ vztekala se.

„Já se jen ptal. Promiň!“ uraženě odvětil.

„Tak se příště neptej, když ti do toho nic není!“ sykla po něm a zamířila si to ke schodišti, a pak směrem do zmijozelské kolejní místnosti.

7. Kapitola || 9. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance